je radním za sdružení Město pro rodinu – rodina pro město a jednatelem technických služeb. Stojí mimo jiné za velkou většinou aktivit v oblasti odpadů a kanalizace. Položili jsme mu několik otázek.
Můžeme Tě potkat v místní drogerii. Prozradíš něco o své běžné práci?
Po několika letech, kdy jsem pracoval v Praze jako analytik a programátor, jsem se začal věnovat rodinné firmě. Zavedl jsem zde informační systém o který se starám. Současně jsem implementoval internetový obchod, kolem kterého se současnosti pohybuji. Nyní také pracujeme na zvýšení počtu parkovacích míst u prodejny Barev-laků a zahrádkářských potřeb.
Poprvé jsi kandidoval do zastupitelstva v roce 2006. Kdy ses rozhodl zapojit se do komunální politiky a co tě k tomu vedlo?
Vzpomínám si, že takovým prvním impulzem více se zajímat o věci veřejné byla problematika parkovacích automatů na náměstí. Tehdejší radou města byla odsouhlasena vysoká sazba za hodinu parkování, což vyvolalo velkou vlnu nevole mezi podnikateli na náměstí. Zkontaktoval jsem se tehdy s Honzou Bechyněm. Zjistil jsem, že mám s lidmi ve sdružení řadu společných názorů.
Co je podle Tebe důležité, aby se v příštích čtyřech letech ve městě stihlo? Na co by mělo budoucí vedení města zaměřit svou pozornost?
Asi jako každého mě napadají desítky věcí, které by se daly udělat. Peněz je omezené množství, takže se musí přidělovat priority. V následujícím období bych rád, kdyby se začala budovat kanalizace i ve zbývajících částech města. Chtěl bych se podílet na zlevnění dodávky vody pro občany. Pokračovat v rekonstrukci chodníků a silnic. V oblasti teplárenství realizovat předávací domovní stanice v bytových domech a zateplit topné kanály. Dát nový povrch na parkoviště v Topinkově ulici nebo vybudovat nové parkoviště u polikliniky..
V komunální politice se pohybuješ už osm let – první čtyři jako zastupitel, další čtyři jako zastupitel a člen rady města. Co je na práci pro město nejhezčí a co je na ní naopak nejtěžší?
Nejhezčí na této práci je, když se zajímáte o nějaké téma, věnujete se mu a ono se pak uvede v život. Nejtěžší je asi to, když se musíte rozhodnout mezi špatnou a jinou špatnou volbou. Bohužel i taková rozhodnutí musíme někdy dělat a není to nic příjemného.
Nikdy se nezavděčíte úplně všem. Když necháte například opravit chodník na jedné straně města, sklidíte kritiku za tom, že jste neopravili ten na druhé straně města…
Pokud vím, pocházíš z Lužné. Jak se to stalo, že ses ocitl v Novém Strašecí?
Přímo pocházím z Rakovníka, kde jsem chodil do školky a také první dvě třídy základní školy. Rodiče pak začali stavět dům v Lužné, kam jsme se v mých devíti letech přestěhovali.
Maminka pracovala tehdy v Rakovníku jako zástupce vedoucí v prodejně drogerie. Pak se jí naskytla možnost pracovat jako vedoucí prodejny drogerie na náměstí v Novém Strašecí.
V roce 1992 jsme tento dům zakoupili a prodejnu jsme zmodernizovali. V prvním patře jsme vybudovali dva byty. Do jednoho z nich jsem se po studiu na Vysoké škole ekonomické v Praze přestěhoval.
Prozraď na sebe něco nepracovního, nepolitického. Co rodina a jiné koníčky?
Mám dvě úžasné děti. Pětiletou Adélku a sedmiletého Pavlíka. A úžasnou ženu, která je mi velkou oporou. Mezi mé koníčky patří četba, práce na zahradě, rád lyžuji a hraji badminton.