Elišku Kodyšovou zajímá, jak zařídit, aby se lidi ve Strašecí cítili dobře a rádi v něm žili. Už osm let předsedá komisi pro školství a rodinu a je členkou zastupitelstva za Město pro rodinu. Tím, jak se rodinám žije, se zabývá i v práci – je ředitelkou dobročinné organizace Aperio, která podporuje rodiče v náročné životní situaci. Mluvili jsme s ní o tom, co by se mělo ve Strašecí v příštích letech podniknout, aby se rodinám žilo lépe.
Říkáte, že Strašecí by mělo být městem pro všechny generace: co si pod tím představit?
Řízení města se dá přirovnat k fungování rodiny, jen ve větším měřítku. Rodina samozřejmě potřebuje mít kde bydlet a základní infrastrukturu a vybavení, jako topení, přívod vody či postel, stůl, pračku a ledničku. Rodina ale běžně investuje nejen do infrastruktury a vybavení, ale i do toho, aby jim spolu bylo dobře. Přemýšlí o tom, jak si uspořádat bydlení tak, aby spolu mohli trávit volný čas. Nakupuje služby, aby měla pohodlnější život, a utrácí za vzdělávání, kulturu a sport, aby se rozvíjela a aby spolu zažila hodně.
Moji kolegové v MPR se často zaměřují hlavně na stavební investice, jako jsou kanalizace, chodníky a úpravy budov ve městě. To je rozhodně důležité a je to základní předpoklad k životu. Ale díváme se ještě dál. Je třeba investovat i do kvality života ve městě.
Kvalita života ve městě je dost široké téma – co konkrétně může ovlivnit město?
Především to jsou služby péče o děti, seniory či nemocné členy rodiny, které by mělo město pro rodiny zajišťovat. Před několika lety mohla školní družina z kapacitních důvodů přijímat jen prvňáky a druháky. Proto jsme iniciovali vznik dětského klubu při FiTrodině, kam chodily po škole děti z třetí až páté třídy; město jeho provoz přitom finančně podpořilo.
Další otázkou je to, jak můžeme trávit volný čas ve městě. V posledních letech se podařilo vybudovat několik nových hřišť pro děti. Ne vždy je ale dost blízko lavička, kam si můžou rodiče sednout, nebo místo, kde si můžou dát něco k pití nebo si odskočit na záchod. V téhle oblasti vidím velký prostor pro spolupráci s městským architektem, kterého město nově zaměstnalo. Bylo by báječné, kdyby se náměstí stalo prostorem, kde se můžou rodiny scházet k posezení a popovídání. Je smutné, že o víkendu, když zavřou obchody, je tu prázdno.
Některé věci město ovlivnit může, některé se ale odehrávají na celostátní úrovni…
To je pravda. Letos jsem se angažovala v celostátní kampani, která měla upozornit na to, že řada maminek se nemůže vrátit do práce hned na konci rodičovské, protože ve školkách není dost míst. I když je na tom Strašecí s kapacitami školek momentálně relativně dobře, věřím, že i zde by malá dětská skupina (tedy zařízení, kam mohou chodit děti už od 1,5 roku) pomohla maminkám. Některé se chtějí vracet do práce dřív, anebo na ně nevyjdou místa ve školce, i když dítěti jsou tři roky. Na dětskou skupinu přitom může město čerpat evropské dotace.
Sama pracujete v dobročinné organizaci, jak vidíte práci spolků ve Strašecí?
Myslím, že máme velké štěstí v tom, kolik spolků a nadšených jedinců tu působí. Je to poklad, o který město musí pečovat. Nejen pomocí dotací z městských grantů, ale i jejich vzájemným propojováním a nefinanční podporou. Určitý systém už existuje, ale chybí jasná strategie. A nemůžeme jen spoléhat na nadšené jedince – musíme podpořit i ty, kteří zatím nevidí prostor pro sebe nebo nemají energii se zapojit.
Třeba někdo ani nemá zájem, třeba má zájem o jiné příležitosti. Mají lidé ve městě možnost dát vědět, co je pro ně důležité, co je pálí a co se jim líbí?
Naše sdružení Město pro rodinu udělalo za posledních osm let už hodně pro to, aby se obyvatelé mohli vyjadřovat k chodu města: rozjeli jsme pravidelnou anketu spokojenosti občanů a iniciovali besedy k úpravám jednotlivých částí města – náměstí, školka v Zahradní a další. Jak ukazují příklady odjinud, můžeme jít ještě dál. Například v Brně mohou občané sami hlasovat o tom, kam bude investována část rozpočtu. V Litoměřicích zase zapojuje město do diskuse i žáky ze základních a středních škol. Zájem na tom, jak se bude žít v našem městě, přece nekončí volbami.